Mynář žádal téměř dva miliony za stíhání od státu. Proč mu soud přiznal jen zlomek?
V posledních měsících vzbudil pozornost případ Vratislava Mynáře, bývalého hradního kancléře prezidenta Miloše Zemana, který žádal po státu rekordní částku 1,9 milionu korun jako odškodné za svůj trestní stíhání. Stát mu však podle rozhodnutí soudu vyplatí pouze 472 tisíc korun. Jak se k této částce dospělo, proč soud neuznal Mynářovy požadavky a co to znamená pro další podobné případy v České republice? V článku se zaměříme na detaily případu, právní rámec i širší dopady na systém odškodnění za trestní stíhání v ČR.
Jak vznikl požadavek Vratislava Mynáře na odškodnění?
Vratislav Mynář čelil v letech 2021–2023 trestnímu stíhání kvůli podezření z dotačního podvodu při financování rekonstrukce penzionu v Osvětimanech. Případ byl nakonec v lednu 2023 zastaven s tím, že se skutek nestal a Mynář byl zproštěn viny. Po skončení stíhání Mynář požádal Ministerstvo spravedlnosti o odškodnění za újmu na pověsti, ušlý zisk i další nemateriální škody, které mu podle jeho slov v důsledku vyšetřování vznikly.
Celkově požadoval 1 900 000 Kč, což je jeden z nejvyšších požadavků na odškodnění v ČR za posledních deset let. Podle Mynářova právního zástupce mělo jít o náhradu za ztracené obchodní příležitosti, zásah do osobní pověsti a další náklady spojené s obhajobou.
Právní rámec: Jak stát odškodňuje za trestní stíhání?
V České republice upravuje náhradu škody způsobené nezákonným trestním stíháním zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Tento zákon stanoví, že osoba, která byla neoprávněně stíhána, má právo žádat stát o finanční kompenzaci za újmu na zdraví, pověsti, ušlý zisk i další majetkové a nemajetkové újmy.
V praxi ale bývá výše přiznávaného odškodnění často řádově nižší než požadavky žadatelů. Podle výročních zpráv Ministerstva spravedlnosti byla v roce 2023 průměrná výše vyplacené částky za nezákonné trestní stíhání přibližně 245 tisíc korun na jeden případ. Nejvyšší soud i Ústavní soud opakovaně potvrdily, že požadavky musí být vždy řádně doloženy a vztahovat se ke konkrétním škodám a újmám.
Rozhodnutí soudu: Proč Mynář dostal jen 472 000 Kč?
V případě Vratislava Mynáře soud uznal pouze část nárokovaných položek. Zatímco Mynář například požadoval více než milion korun za ušlý zisk, soud konstatoval, že tuto částku dostatečně nedoložil. Stejně tak soud neuznal veškerou újmu na pověsti, protože podle něj nebylo prokázáno, že by trestní stíhání bezprostředně vedlo k zásadnímu zhoršení Mynářovy profesní nebo společenské situace.
Naopak částka 472 000 Kč byla přiznána zejména za náhradu nákladů na právní zastoupení, bezprostřední osobní újmu a další výdaje prokazatelně spojené s vyšetřováním. Ministerstvo spravedlnosti argumentovalo tím, že výpočet byl v souladu s judikaturou i obvyklou praxí.
Pro lepší přehled uvádíme srovnávací tabulku:
| Položka | Mynářův požadavek | Soudem přiznaná částka |
|---|---|---|
| Ušlý zisk | 1 200 000 Kč | 0 Kč |
| Osobní újma (pověst, stres, apod.) | 500 000 Kč | 100 000 Kč |
| Náklady na obhajobu | 200 000 Kč | 172 000 Kč |
| Ostatní náklady | 0 Kč | 200 000 Kč |
| Celkem | 1 900 000 Kč | 472 000 Kč |
Jak je z tabulky patrné, hlavní rozdíl činí položka ušlého zisku, kterou Mynář nedokázal doložit dostatečně věrohodně. Obdobně i částky za nemateriální újmu byly soudem výrazně sníženy.
Jak časté jsou v ČR podobné spory a jaké bývají výsledky?
Žádosti o odškodnění za nezákonné trestní stíhání nejsou v Česku nijak výjimečné. Každý rok podá Ministerstvu spravedlnosti podobnou žádost několik set osob. Podle statistik za rok 2023 bylo evidováno 814 případů, kdy stát vyplatil odškodnění za nezákonné trestní stíhání.
Průměrná vyplacená částka byla zmíněných 245 tisíc korun, přičemž pouze v 11 případech přesáhla odškodnění hranici jednoho milionu korun. Většina žadatelů neuspěje se svými maximálními požadavky, protože soudy trvají na detailním doložení každé položky — od ušlého zisku přes psychickou újmu až po konkrétní náklady na právníky.
Pro srovnání uvádíme několik známých případů z posledních let:
| Jméno | Požadovaná částka | Přiznaná částka | Rok |
|---|---|---|---|
| Vratislav Mynář | 1 900 000 Kč | 472 000 Kč | 2024 |
| Jiří Kajínek | 2 100 000 Kč | 1 000 000 Kč | 2019 |
| Lucie Nováková | 600 000 Kč | 280 000 Kč | 2022 |
Jak vidno, pouze výjimečně se přiznaná částka blíží požadavku žadatele, a to zpravidla jen tehdy, když jsou veškeré škody a újmy velmi přesně zdokladovány.
Odpovědnost státu a limity odškodnění: Proč stát neplatí víc?
Jedním z hlavních důvodů, proč stát většinu požadavků na odškodnění zamítá nebo snižuje, je ochrana veřejných financí. Odškodnění za nezákonné stíhání je sice důležité pro spravedlnost a důvěru v právní stát, ale současně existuje obava, aby systém nebyl zneužíván k nepřiměřenému obohacení.
Ministerstvo spravedlnosti i soudy proto kladou důraz na přísné posuzování každé žádosti. Nestačí pouze tvrdit, že žadatel utrpěl psychickou nebo finanční újmu — musí ji být schopen doložit konkrétními dokumenty (například smlouvami, lékařskými zprávami, účetními výkazy apod.). Jen tak lze zabránit spekulativním a neúměrně vysokým nárokům.
Soudy navíc často odkazují na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, která zdůrazňuje princip přiměřenosti a požadavek konkrétního prokázání újmy. V případě Mynáře byla částka 1,9 milionu označena za nepřiměřenou právě proto, že většina položek nebyla dostatečně doložena.
Jaký dopad může mít tento verdikt do budoucna?
Případ Vratislava Mynáře může sloužit jako precedent pro další žadatele o odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Z rozhodnutí soudu jasně vyplývá, že bez detailního doložení újmy nemohou žadatelé počítat s vysokou náhradou. Tento postoj může vést k větší opatrnosti při podávání vysokých požadavků, ale také k větší důslednosti při jejich dokládání.
Pro stát je to signál, že systém odškodnění funguje, ale není „dírou na peníze“. Zároveň je to ale i výzva k diskusi o tom, zda jsou současné částky dostatečné a zda by neměl být systém odškodnění za nezákonné zásahy do práv občanů přehodnocen.
Advokátní komora upozorňuje, že v některých případech mohou být nemateriální škody (například psychický stres nebo ztráta prestiže) stejně závažné jako finanční ztráty, a měly by se proto lépe odrážet v přiznávaných částkách.
Shrnutí: Co ukazuje případ Mynář a co z něj plyne?
Kauza Vratislava Mynáře ukazuje, že odškodnění za nezákonné trestní stíhání v Česku není jednoduchá a přímočará záležitost. I když byl Mynář zproštěn viny a požadoval rekordní částku 1,9 milionu korun, soud mu přiznal pouze 472 tisíc. Rozdíl ilustruje, jak přísně stát a soudy posuzují jednotlivé požadavky, a jak zásadní je pro žadatele schopnost doložit konkrétní újmy a náklady.
Statisticky se jen malé procento žadatelů domůže vysokého odškodnění, a to většinou pouze v případech, kdy jde o mimořádně závažné zásahy do práv nebo je škoda jednoznačně prokazatelná. Český právní systém tak chrání jak práva jednotlivců, tak veřejné finance.
Případ Mynáře bude jistě předmětem dalších diskusí, včetně možných odvolání či změn legislativy. Pro běžné občany je ale důležité vědět, že právo na odškodnění existuje, ale jeho uplatnění vyžaduje pečlivou přípravu a doložení všech nároků.
