Úvod
V posledních týdnech vzbudila na slovenské politické scéně mimořádnou pozornost slova premiéra Roberta Fica, že by bylo vhodné zvážit změnu některých volebních procesů. Jeho úvahy směřují zejména k úpravám těch částí voleb, v nichž se jeho politické straně dlouhodobě nedaří získávat rozhodující podporu. Tento návrh vyvolal bouřlivou diskusi nejen mezi politiky, ale i mezi odborníky a širokou veřejností. Co by změna volebního systému na Slovensku mohla znamenat? Jaké jsou možné dopady na demokracii, voliče i samotnou mocenskou dynamiku v zemi? V tomto článku se detailně podíváme na motivy návrhu, historické souvislosti, potenciální scénáře změn a srovnáme situaci na Slovensku s jinými evropskými státy.
Fico, volební systém a jeho slabá místa
Robert Fico a jeho strana SMER–SD jsou stálicemi slovenské politiky. Přestože SMER opakovaně vítězí v parlamentních volbách, v některých typech hlasování – například v prezidentských nebo župních volbách – se jí dlouhodobě nedaří. Přímé prezidentské volby zavedlo Slovensko v roce 1999 a od té doby SMER nedokázal prosadit svého kandidáta.
Největší neúspěch SMER zaznamenal v roce 2019, kdy jejich kandidát Maroš Šefčovič prohrál prezidentské volby proti Zuzaně Čaputové poměrem 41,59 % ku 58,41 %. Rovněž v župních volbách (volby do krajských samospráv), které od roku 2017 probíhají jednokolově a přímým hlasováním, nejsou výsledky pro SMER příznivé. V posledních krajských volbách roku 2022 získala strana pouze 2 z 8 županů, což je oproti minulosti značný úpadek.
Z těchto čísel je zřejmé, že SMER prosperuje zejména v parlamentních volbách, kde má silné regionální zázemí a dokáže mobilizovat voliče. V přímých volbách jednotlivců nebo v hlasováních, kde je větší prostor pro protestní hlasy nebo koaliční taktizování, však často ztrácí.
Jaké změny Fico navrhuje a proč?
Podle dostupných informací premiér Fico zvažuje úpravu volebního systému, která by mohla spočívat například ve změně způsobu volby prezidenta. Jedním z diskutovaných návrhů je návrat k nepřímé volbě hlavy státu, kdy by prezidenta nevolili občané přímo, ale parlament.
Důvod je zřejmý: v současném systému má SMER menší šance prosadit svého kandidáta, protože voliči mimo tradiční základnu často hlasují proti němu. V parlamentu by byla situace odlišná – pokud má koalice dostatek hlasů, může prezidenta zvolit podle svého gusta. Tento model byl na Slovensku naposledy využit v letech 1993–1998, kdy volba prezidenta parlamentem vedla k několikaměsíčním patovým situacím.
Fico také naznačil možnost širší reformy voleb, například změnu systému župních voleb nebo úpravu volebního zákona tak, aby zvýhodňoval větší strany. Podobné změny by zásadně ovlivnily rovnováhu politických sil a mohly by vést ke koncentraci moci v rukou aktuální vládní koalice.
Evropský kontext: Jak volí prezidenti jiné státy?
Není bez zajímavosti, že způsob volby prezidenta se v Evropě výrazně liší. Zatímco většina států s parlamentním systémem volí prezidenta nepřímo (například Německo, Itálie nebo Maďarsko), v prezidentských nebo poloprezidentských republikách je běžná přímá volba (například Polsko, Rakousko, Slovensko, Francie).
Pro lepší přehled uvádíme srovnávací tabulku vybraných evropských států:
| Země | Způsob volby prezidenta | Mandát prezidenta | Průměrná volební účast (%) |
|---|---|---|---|
| Slovensko | Přímá volba občany | 5 let | 48,74 (2019) |
| Německo | Nepřímá volba parlamentem a zemskými zástupci | 5 let | – |
| Polsko | Přímá volba občany | 5 let | 64,51 (2020) |
| Maďarsko | Nepřímá volba parlamentem | 5 let | – |
| Rakousko | Přímá volba občany | 6 let | 65,19 (2022) |
Je zřejmé, že přímá volba prezidenta je spojena s vyšší volební účastí a větší legitimností, zatímco nepřímá volba často vede k zákulisním dohodám mezi politickými stranami. Právě proto je přímá volba vnímána jako demokratický standard v zemích, kde má prezident silnější legitimitu vůči veřejnosti.
Důsledky možných změn: demokracie versus efektivita
Návrhy na změnu volebního systému vždy vyvolávají otázky ohledně jejich dopadu na demokracii, důvěru ve státní instituce a stabilitu systému. Pokud by Slovensko přešlo na nepřímou volbu prezidenta, znamenalo by to oslabení přímého vlivu voličů na výběr hlavy státu. To by mohlo vést k nižší důvěře v politiku, což potvrzují data z jiných států.
Například podle průzkumu Eurobarometru z roku 2023 důvěřuje politickým institucím na Slovensku jen 22 % obyvatel. Také volební účast v přímých prezidentských volbách je tradičně vyšší než v jiných typech voleb – v roce 2019 byla účast 48,74 %, zatímco v krajských volbách téhož roku jen 29,95 %.
Zastánci změn argumentují vyšší efektivitou a zabráněním patovým situacím, kdy není možné zvolit prezidenta v několika kolech. Odpůrci naopak varují před ztrátou demokratické legitimity a rizikem koncentrace moci. Historie z let 1993–1998, kdy Slovensko nemělo prezidenta několik měsíců kvůli neschopnosti parlamentu dohodnout se na kandidátovi, je varovným příkladem.
Reakce veřejnosti a opozice
Reakce na Ficoův návrh byly rozporuplné. Zatímco vládní koalice změny většinou podporuje, opozice je vnímá jako pokus o upevnění moci a omezení demokratických práv občanů. Podle průzkumu agentury Focus ze začátku roku 2024 by si přímou volbu prezidenta přálo ponechat 72 % Slováků, pouze 15 % respondentů by podpořilo návrat k volbě parlamentem.
Občanské iniciativy a neziskové organizace upozorňují na riziko, že podobné změny mohou být zneužity v momentě, kdy vládní strany ovládnou většinu v parlamentu. Výrazné protesty proti změnám volebních zákonů byly zaznamenány i v jiných státech – například v Maďarsku po změnách zavedených vládou Viktora Orbána v roce 2012.
Možné scénáře vývoje: co čekat dál?
Budoucnost slovenského volebního systému je zatím nejistá. Fico otevřeně připouští, že změny jsou pouze na stole a budou předmětem širší debaty. V praxi by jakákoli zásadní úprava vyžadovala ústavní většinu, tedy podporu alespoň 90 poslanců ze 150. V současnosti má vládní koalice SMER–SD, Hlas–SD a SNS dohromady 79 mandátů, což znamená, že by musela získat podporu části opozice nebo nezávislých poslanců.
Dalším faktorem je tlak veřejnosti a mezinárodních institucí. Evropská komise i Rada Evropy dlouhodobě podporují přímou volbu ústavních činitelů jako záruku demokratických procesů. Pokud by Slovensko přistoupilo ke změně, může čelit kritice i ze zahraničí – podobně jako Polsko nebo Maďarsko v minulých letech při reformách soudnictví a volebních pravidel.
Nelze vyloučit ani možnost vypsání referenda, což je cesta, kterou by opozice mohla využít k zablokování změn. V roce 2015 například referendum o rodině přilákalo jen 21,41 % voličů, což nestačilo pro jeho platnost. Přesto by případné referendum k otázce voleb prezidenta mohlo mít vyšší mobilizační potenciál.
Závěr
Záměr Roberta Fica změnit některé aspekty slovenského volebního systému je jedním z nejvýznamnějších témat současné slovenské politiky. Jde o otázku, která má dlouhodobý dopad na fungování demokracie, legitimitu státních institucí a důvěru občanů. Přestože se může na první pohled jevit jako technická záležitost, ve skutečnosti jde o zásadní střet mezi snahou zefektivnit politický provoz a udržet demokratické standardy.
V tuto chvíli není jisté, zda k zásadní změně dojde – rozhodovat budou nejen politické dohody, ale i tlak veřejnosti a mezinárodní kontext. Každopádně platí, že jakákoli změna volebních pravidel musí být přijímána s maximální obezřetností a respektem ke slovenské ústavě i vůli občanů.
